Kolikrát do roka je vlastně „normální“ být nemocný? Má smysl hned srážet horečku? A proč může být cukr pro naše tělo větším problémem, než si většina lidí připouští?
Na podobné otázky odpovídal světově uznávaný imunolog Jakub Abramson v rozsáhlém rozhovoru pro magazín iDnes (2023). A mnoho jeho myšlenek velmi dobře zapadá i do toho, co vídám u svých klientek: že imunita není jen o vitamínech nebo „silném těle“, ale hlavně o celkovém způsobu života.
Protože naše obranyschopnost nezačíná ve chvíli, kdy onemocníme. Začíná mnohem dřív.
Imunitní systém není stroj. Je to živý, citlivý systém
Profesor Abramson přirovnává imunitní systém k armádě i orchestru zároveň. Musí být silný, ale zároveň dobře sladěný. Nestačí mít „hodně vojáků“. Důležité je, aby spolu jednotlivé části správně komunikovaly.
Právě proto může být dlouhodobý stres, špatný spánek nebo chronické přetížení tak velký problém. Tělo totiž v takovém režimu nefunguje v rovnováze. A když je organismus dlouhodobě pod tlakem, začne energii přesouvat jinam než do regenerace a obrany.
To je mimochodem něco, co si mnoho žen uvědomí až ve chvíli, kdy jsou často nemocné, unavené nebo mají pocit, že „už nic nevydrží“. Nejde jen o slabou vůli nebo věk. Často je to tělo, které už dlouho funguje v režimu přežití.
Cukr jako pomalý sabotér imunity
Jedna z nejvýraznějších myšlenek rozhovoru se týkala cukru. Abramson ho dokonce označil za „nejhorší drogu na světě“.
To může znít přehnaně. A je fér dodat, že podobná formulace je spíše silným názorem než čistě vědeckým konsenzem. Přesto dnes existuje mnoho studií potvrzujících, že nadměrná konzumace cukru souvisí se zánětlivostí organismu, obezitou, inzulinovou rezistencí i narušením střevního mikrobiomu.
Zajímavé je i to, že podle Abramsona cukr téměř okamžitě oslabuje aktivitu některých imunitních buněk. Jinými slovy — tělo po velké dávce cukru nemusí reagovat tak efektivně.
A tady je dobré nezjednodušovat situaci jen na „cukr je zlo“. Důležitější otázka možná je:
- Jak často jíme ve stresu?
- Jak často používáme sladké jako rychlou úlevu?
- A co se vlastně snažíme utišit?
Protože u mnoha lidí není problém jen samotný cukr, ale vztah k němu.
Mikrobiom: druhý mozek našeho těla
Další velké téma dnešní imunologie je střevní mikrobiom. Tedy obrovský ekosystém bakterií, které žijí v našem těle.
Dnes už víme, že mikrobiom neovlivňuje jen trávení, ale i náladu, energii, imunitu nebo chutě na jídlo.
To, co jíme pravidelně, doslova mění složení bakterií v našich střevech. Strava bohatá na vlákninu, zeleninu a kvalitní tuky podporuje jiné bakterie než jídelníček plný cukru a ultrazpracovaných potravin.
A právě tady se často propojuje psychika a tělo mnohem víc, než jsme si dřív mysleli.
Chronický stres totiž neovlivňuje jen hlavu. Ovlivňuje i střeva. A střeva následně ovlivňují imunitu.
Horečka není nepřítel
Velmi zajímavá byla i část o horečce. Profesor Abramson upozorňuje, že mírně zvýšená teplota je přirozený obranný mechanismus těla.
Samozřejmě existují situace, kdy je potřeba horečku řešit — například u malých dětí, seniorů nebo při dlouhodobě vysokých teplotách. Ale automatické potlačování každé zvýšené teploty nemusí být vždy ideální strategie.
To je možná trochu nepříjemná myšlenka pro dnešní dobu, která chce všechno okamžitě zastavit, utišit a odstranit.
Někdy ale tělo nepotřebuje okamžitý zásah. Potřebuje prostor, klid a podporu.
Co podle imunologa opravdu pomáhá imunitě?
Na konci rozhovoru Abramson zmiňuje několik základních principů:
- omezení cukru,
- kvalitní spánek,
- dostatek světla,
- péči o mikrobiom,
- otužování,
- méně zbytečných antibiotik,
- a také přerušovaný půst.
Právě u půstu zmiňuje proces zvaný autofagie — přirozený mechanismus obnovy a „úklidu“ starých buněk.
Tady je ale důležité dodat jednu věc: ne každý organismus reaguje na půst stejně dobře. U některých žen, zvlášť při velkém stresu, hormonální nerovnováze nebo vyčerpání, může být příliš restriktivní režim naopak další zátěží.
Proto bývá mnohem užitečnější hledat udržitelnost než extrémy.
Imunita možná začíná v obyčejných věcech
Když se dnes mluví o podpoře imunity, často hledáme „něco navíc“. Další doplněk, další biohack, další rychlé řešení.
Jenže z rozhovoru s profesorem Abramsonem vychází trochu jiný obraz.
Naše tělo často nepotřebuje dokonalost. Spíš potřebuje:
- méně chronického stresu,
- méně přetížení,
- více spánku,
- více přirozenosti,
- více rovnováhy.
A možná i méně boje proti vlastnímu tělu.
